Zóna

Z Wiki projekty NPÚ
Přejít na: navigace, hledání

Home > Terminologický slovník

(Toto je pracovní verze textu, jehož editace probíhá! Díky za pochopení.)

Z řečtiny: ζώνη (zóné,) opasek, pás, pásmo, obecně území s určitými vlastnostmi

Chráněné území, jehož určující hodnotou není jen soubor památek, ale i soubory hodnot hmotné a nehmotné povahy. V zóně na rozdíl od homogenní rezervace nejsou hodnoty stejné kvality, četnosti a nebývají ani soustředěny v prostorově uzavřené struktuře. V tomto území jsou určité druhy činnosti omezeny či zakázány; rozsah území a podmínky určují příslušné podzákonné předpisy.

Obsah

Historie

Plán městské památkové zóny Jevíčko, KSSPPOP 1986

Nejstarší použití termínu Z u nás ve smyslu pásmo, nejčastěji zeměpisné (Ottův slovník naučný 1888-1909), Z jako termín z astronomie, geologie, lékařství či botaniky ji vnímá i Masarykův slovník naučný z r. 1932

Z osciluje mezi vyjádřením abstraktní oblasti (ekonomická Z, šedá Z), jasně vymezené geografické oblasti (pohraniční Z, okupační Z, arktická Z), oblasti s převažující vlastností (obytná Z, pěší Z, průmyslová Z), technickým popisem vlastnosti (deformační Z, frontální Z, geopatogenní Z)

V odborné terminologii architektonické, resp. urbanistické je pojem zóna nebo pásmo používáno pro funkční celek sídlištního útvaru (Urbanistický slovník E. Hrušky, scriptum pro školní rok 1953/54), zónování nebo pásmování pak je „členění sídlištního útvaru do určitých funkčních obvodů“. Do roku 1998 (novelizace zákona č.50/76 Sb.) byl termín „zóna“ používán v souvislosti s detailním územním plánem regulujícím stavební činnost v území, většinou části sídelního útvaru (územní plán zóny). Po roce 1998 se pro tento dokument uzákonil termín „regulační plán“, který je běžným termínem jak ve světě, tak ve starších českých stavebních normách.

Zóna v památkové péči

Plán městské památkové zóny Nový Bydžov, KSSPPOP 1986

V metodice jednotných názvů kulturních památek zpracovaných na SÚPPOPu týmem vedeným dr. J. Wagnerem roku 1982 byl použit termín zóna v části Návrh názvů souborů kulturních památek a Z byla definovaná jako ucelená část sídelního útvaru nebo část krajinného celku, jehož zástavba a prostředí vykazují významné kulturní hodnoty. V té době se připravoval nový zákon a text byl po jistých změnách použit.

V zákoně č. 20/1987 § 6 je památková zóna definována jako: „území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty“, toto území může ministr školství a kultury prohlásit za památkovou zónu a stanovit podmínky její ochrany.

Z uvedené definice vyplývá, že může být chráněn celý sídelní útvar, část sídelního útvaru nebo krajinný celek, a že dokonce může být chráněno historické prostředí sídel či krajiny (bez kulturních památek), které vykazuje význačné kulturní hodnoty.

Před uvedením termínu PZ do legislativy se uvažovalo o následujícím dělení:

a) památková zóna sídelního charakteru,

tj. území s převažujícími prvky osídlení. Do této typologické skupiny měly patřit především: zóny historických měst nebo jejich částí, historických vesnic, ale i významných souborů (zámků, klášterů apod.), či skupiny vesnických lokalit, samot apod. Sem patří eventuálně i archeologické památkové zóny jako doklady osídlení.

b) památková zóna krajinného charakteru

tj. území s převažujícími prvky krajinářských úprav, ať již z hlediska estetického (krajinné kompozice parků, obor, lesoparků či plánovitě založené krajinné soustavy) nebo z vědeckého hlediska (krajina obhospodařovaná historickou technickou činností člověka – zemědělství, rybnikářství, event. rýžoviště zlata apod.)

c) památková zóna smíšeného charakteru

tj. území, kde prvky osídlení i krajinných úprav jsou v rovnováze, eventuálně posíleny i přirozenou morfologií terénu a lesním krytem

d) památková zóna speciálního charakteru

měla sem patřit území, která budou prohlašována podle jednoho speciálního aspektu, který není zahrnut v zónách typu a), b), c). například zóna technických památek – území či areál historické průmyslové zóny apod.

Pomocnými základními hledisky pro další podrobnější třídění památkových zón měla být kvalitativní hlediska, a to především:

  • hledisko historického významu (důležité historické události, např. bojiště u Hradce Králové nebo u Slavkova)
  • hledisko kulturněhistorického významu (připomínající určitou významnou osobnost a kulturní tvorbu, např. Babiččino údolí)
  • hledisko výtvarné – především urbanistické a architektonické při tvorbě sídel a krajiny (Lednicko-valtický areál apod.)
  • hledisko vědeckotechnického rozvoje společnosti – území dokládající historické techniky a technologie těžby či zemědělského nebo vodního hospodářství (např. rybniční soustavy apod.)

Tato hlediska průřezového charakteru slouží pro podrobnější specifikaci základních typů památkových zón.

Po uzákonění se PZ se dle druhu převládajících památek, povahy a právního statutu území začaly v praxi dělit na městské PZ, vesnické PZ, krajinné PZ a PZ bez přívlastku, takže se původní kategorie a) zón sídelního charakteru rozdělila, kategorie. B) a c) naopak sloučila a kategorie d) zůstala

  • Příkladem městské památkové PZ může být historické jádro města (Nový Bydžov - JPG, Jevíčko - JPG)
  • vesnické PZ
  • krajinné PZ
  • a bez přívlastku například PZ bojiště bitvy u Slavkova

Literatura

  • Vošahlík, Aleš:Památkové hodnoty historických měst a teorie jejich ochrany, SÚPPOP Praha 1988

Licence

Autorství

Ing. arch. Dana NOVOTNÁ

Citace: Dana NOVOTNÁ: Zóna, in: Terminologický slovník památkové péče, on-line: http://www.npu.cz/terminologicky-slovnik-pamatkove-pece/zona/, publikováno: 26.10.2013, ověřeno: (DOPLŇTE datum ověření!)