Regenerace

Z Wiki projekty NPÚ
Přejít na: navigace, hledání

Terminologický slovník památkové péče > Regenerace

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

Z lat. (regeneratio) – obnovení, přerod

Obsah

Definice

Obnova památkově chráněného lidského sídla zahrnující obnovu urbanistických a stavebně technických struktur spolu s oživením sociálním

Historie

Použití termínu Regenerace u nás v 19. století i na začátku 20. století ve smyslu znovuzrození, obnovování či přerod se spojovalo výlučně s živou přírodou, a to v biologii (obnova živého organismu, buněk apod.), v podobném duchu i u člověka. Obnovu neživé hmoty zná tehdejší terminologie (Ottův slovník naučný 1888-1909) jen v jednom případě: regenerační metoda Petenkoferova, ale v tomto případě odkazuje slovník na termín restaurace.

Masarykův slovník naučný 1932 používá pojem regenerace jen pro popisy biologických postupů (např. regenerace plemene) či chemických dějů, pro obnovu hmoty neživé se používá opět pouze termín restaurace.

V druhé polovině 20. století se začíná pojem regenerace používat ve smyslu obnovy sídel, kdy dochází jak k obnově stavební podstaty sídla tak i k obrodě života v něm; u starších sídel (případně jejich částí) pojem zahrnuje i vnášení nových funkcí do starších struktur.

Regenerace v památkové péči

První použití v osmdesátých letech 20. století jako pojmenování metody, při níž se zhodnocuje sídlo, především historické město, metodou multikriteriální, což znamená, že je zhodnocována prostorová a hmotová struktura, rehabilitována struktura funkční a sociální a souběžně dochází k rekonstrukci stavebních fondů a technické infrastruktury. Pojem regenerace dle metodiky VÚVA v sobě zahrnoval: demoliční přestavbu jako změnu funkční struktury, smíšenou přestavbu jako změnu sociální struktury, modernizační přestavbu jako změnu ekonomické struktury a rehabilitaci jako změnu ekologické struktury.

Metoda regenerace sídel v památkové péči byla zakotvena do vyhlášeného státního programu regenerace městských památkových rezervací v roce 1985, který si kladl za cíl obnovu technické infrastruktury, stavebních fondů i obnovy společenství jednotlivých sídel, městských památkových rezervací. Později přijaté programy regenerace (od roku 1992) se již omezily pouze na obnovu stavebních fondů, a to výlučně jednotlivých objektů – kulturních památek, přičemž jediným kritériem je hledisko účetní, program regenerace je jedním ze státních dotačních programů, o regeneraci sídel ve smyslu obnovy společenství již nejde.

Literatura

  • Vošahlík, Aleš: Památkové hodnoty historických měst a teorie jejich ochrany, SÚPPOP Praha 1988
  • Zásady a pravidla územního plánování, Výzkumný ústav vývoje architektury (VÚVA) Brno, 1979
  • Program regenerace městských památkových rezervací 1985
  • Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, 1992
  • Almanach programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón I, II, III, IV
  • Havlíčková, M., Šindelářová, J., Suchevič, S.: Historické části měst a životní prostředí, 1994

Autorka

Dana Novotná, 2014 (Uveřejněno 2014-12-05)