Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb (metodika)/01 Operativní průzkum a dokumentace historických staveb

Z Wiki projekty NPÚ
Přejít na: navigace, hledání

< Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb (metodika)

Obsah publikace

  • Ediční poznámka
  • 1. Operativní průzkum a dokumentace historických staveb. 7
  • 1.1 Smysl poznávání a dokumentace historických staveb. 7
  • 1.2 Nezastupitelná úloha státní památkové péče v procesu poznávání a dokumentace historických staveb. 7
  • 1.3 Průzkum a dokumentace historických staveb v platných předpisech. 8
  • 1.4 Současný stav průzkumu a dokumentace historických staveb. 9
  • 1.5 Možnosti provádění operativního průzkumu a dokumentace (dále OPD)
  • 1.6 Uplatnění OPD. 11
  • 1.7 Cíle, obsah a určení metodiky OPD. 12
  • 1.8 Základní pojmy operativního průzkumu a dokumentace. 14
  • 2. Operativní průzkum a dokumentace v terénu15
  • 2.1 Hlavní úkol OPD
  • 2.2 Obecné podmínky provádění OPD. 15
  • 2.3 Organizace provádění OPD. 16
  • 2.4 Odborná příprava a postup při OPD. 17
  • 2.5 Vymezení nálezové situace. 17
  • 2.6 Metody průzkumu. 18
  • 2.7 Metody dokumentace. 19
  • 2.7.1 Písemný záznam prováděný v terénu. 19
  • 2.7.2 Obrazový záznam
  • 2.7.3 Měřická dokumentace. 22
  • 2.7.4 Speciální metody dokumentace. 24
  • 3. Nálezová zpráva 25
  • 3.1 Obecné zásady zpracování
  • 3.2 Obsah nálezové zprávy. 25
  • 3.3 Způsob zpracování nálezové zprávy. 26
  • 3.3.1 Evidenční list (EL). 26
  • 3.3.2 Textová část. 26
  • 3.3.3 Přílohy
  • 3.4 Adjustace nálezové zprávy. 30
  • 4. Výběr literatury. 32
  • 5. Přílohy. 33
  • 5.1a Evidenční list. 34
  • 5.1b Evidenční list – vzor vyplnění.
  • 5.2 Záhlaví přílohy nálezové zprávy. 36
  • 5.3 Základní přehled nálezových situací a prvků. 37
  • 5.4 Základní přehled míst se zvýšeným výskytem nálezů. 41
  • 5.4.1 Obecně. 41
  • 5.4.2 Exteriér. 42
  • 5.4.3 Interiér . 43
  • 5.4.4 Další. 43
  • 5.5 Příklad konkrétního postupu při OPD – historický krov. 44
  • 5.5.1 Priority. 44
  • 5.5.2 Postup. 44
  • 5.5.3 Dokumentace. 46
  • 5.6 Poznámka k provádění sond. 49
  • 5.7 Obrazové přílohy. 51

Obsah

1. Operativní průzkum a dokumentace historických staveb

1.1 Smysl poznávání a dokumentace historických staveb

Historické stavby jsou významnou součástí kulturního dědictví. V běžném životě vnímáme především jejich vzhled, proporce, urbanistické uspořádání či zasazení do krajiny, každý z nás si podle svého založení více či méně uvědomuje, že významně ovlivňují kvalitu našeho životního prostředí v nejširším významu tohoto pojmu.

Souvislosti kulturního dědictví jsou však mnohem pestřejší. Historické stavby představují obzvláště bohatý a mnohotvárný zdroj informací o naší minulosti, pokud ovšem chceme a umíme správnými způsoby a v pravou chvíli z těchto zdrojů čerpat.

Velký význam má proto poznávání, výzkum a dokumentace historických staveb, a to jak z hlediska kvalitní péče o ně, tak ve vztahu k širokým potřebám kulturní společnosti a řadě vědních odvětví, která tato společnost rozvíjí.

Není pochyb o tom, že nejen způsob nakládání s památkami, ale také vztah k jejich vypovídací hodnotě je měřítkem kulturnosti naší společnosti.

1.2 Nezastupitelná úloha státní památkové péče v procesu poznávání a dokumentace historických staveb

Je přirozené a zároveň příznačné, že nejvíce informací o podobě a vývoji historických staveb (stavebních památek) můžeme získat ve chvílích, kdy prodělávají nejrůznější proměny, a tak načas poodhalí něco dosud neznámého ze svého nitra.

Tyto proměny zpravidla úzce souvisejí se stavebními úpravami, obnovami, opravami a dalšími většími či menšími zásahy, které jsou posuzovány a ovlivňovány orgány a odbornou organizací státní památkové péče (Národní památkový ústav, dále NPÚ). Jmenované instituce také mají nejvíce informací o druhu, míře a časovém harmonogramu zásahu do památky, nebot jejich posláním je zajistit optimální předpoklady zdárného průběhu a výsledku akce. Podobně je tomu s informovaností o dlouhodobě neudržovaných historických stavbách, jejichž památková a vypovídací hodnota zaniká.

Z uvedených skutečností vyplývá pro institucionalizovanou památkovou péči jak faktická, tak také morální zodpovědnost za to, že každý zmíněný zásah nejen přispěje k prodloužení existence fyzické podstaty stavby a jejích poznaných památkových hodnot, ale že zároveň bude využit také pro získání dalších informací o jejím stavebním a uměleckém vývoji, detailu, užitých materiálech apod.: Výsledky těchto průzkumů mají sloužit jako jeden z hlavních podkladů pro stanovení vhodného způsobu zacházení s historickou stavbou, zároveň jsou však nenahraditelným zdrojem poznání jejích dalších hodnot a souvislostí, v nichž vznikla a do našich dnů se proměňovala. Odborná dokumentace pořízená před zásahem do památky a v jeho průběhu může být mimo jiné využita při příští podobné akci, a tak z hlediska věcného i finančního příznivě ovlivnit její průběh. Je prokázáno, že nedostatečná dokumentace vede v budoucnu často ke zbytečným finančním výdajům a zásahům do hmoty památkových objektů, a tím k materiálním i kulturním ztrátám.

Prohlubování, prezentace a propagace poznatků o památkách je největší zárukou jejich ochrany. Proto nelze praktickou památkovou péči oddělovat od zájmu o další poznávání všech hodnot památek.

1.3 Průzkum a dokumentace historických staveb v platných předpisech

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, pamatuje na zabezpečení náležitých průzkumů jakožto základní podmínky toho, že se při posuzování zamýšlených prací na památkovém objektu bude „vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru“ (§ 14, odst. 3). Vlastník kulturní památky je povinen umožnit „vědecký výzkum kulturní památky, popřípadě pořízení její dokumentace“ (§ 19). Organizace státní památkové péče (NPÚ) „plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy, výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a památkových zón“ (§ 32, odst. c), k čemuž jí zákon poskytuje oprávnění dokumentovat v nemovitostech bez ohledu na jejich majetkoprávní příslušnost (§ 34). Orgán státní památkové péče stanoví ve výroku závazného stanoviska základní podmínky, mezi nimi také pro „provedení nezbytných výzkumných a průzkumných prací“ a pro „předání materiálů a podkladů zpracovaných při přípravě obnovy (průzkumné a výzkumné práce, …)“ (§ 9, odst. 4/d, f prováděcí vyhlášky).

Zjevně tedy existují základní zákonné předpoklady k tomu, aby mohly být prováděny, zpracovávány, archivovány i vyhodnocovány všechny potřebné výzkumy, průzkumy a dokumentační práce v oblasti památkové péče. Ze zákona je zřejmé, že soustavné prohlubování vědomostí o památkách, zpracovávání aktuálních poznatků a podpora mezioborového hodnocení a zkoumání, jakož i objasňování a prezentování rozpoznaných hodnot památek široké veřejnosti patří k základním cílům památkové péče a neoddělitelně souvisí s jejím společenským opodstatněním a posláním. V tomto smyslu vyznívá také 16. odstavec Benátské charty, jednoho z nejrespektovanějších mezinárodních dokumentů vztahujících se k ochraně kulturního dědictví. V dnešní době již nechybí tyto požadavky prakticky v žádné mezinárodní konvenci týkající se dané oblasti památkové péče.

Úsilí o co nejširší a nejkvalitnější provádění průzkumů patří spolu s podporou dalších způsobů získávání a studia informací o památkách k základním úkolům státní památkové péče i dalších orgánů, organizací a subjektů, které s památkami zacházejí.

1.4 Současný stav průzkumu a dokumentace historických staveb

V naší současné praxi se však k průzkumným a dokumentačním pracím přistupuje nesystematicky a nedůsledně. Zpravidla se požadují pouze archeologické výzkumy, restaurátorské průzkumy a v určitých případech také standardní nedestruktivní stavebněhistorické průzkumy. S výjimkou restaurování, které musí být doloženo závěrečnou restaurátorskou zprávou, postihující nová zjištění také v průběhu akce (§ 10, odst. 4 vyhlášky), probíhá většina vyžádaných průzkumů před zahájením zásahů do památky, a jen zřídka pokračuje průzkum a dokumentace také v průběhu těchto zásahů. Často tak dochází k úniku důležitých informací, některé cenné doklady vývoje stavby mizí jednou provždy, jiné budou dlouhou dobu překryté novými konstrukcemi a povrchovými úpravami. Ve velmi omezené míře se dokumentují dlouhodobě zanedbané, postupně zanikající historické stavby, o něž vlastníci neprojevují zájem, a tak nepředkládají své záměry, jež by památkové orgány a organizace musely posuzovat.

Skutečnost, že průzkumy a dokumentace nejsou běžně požadovány při zásazích do stavebních památek tak, jako je tomu při zásazích do terénu nebo při restaurátorských akcích, je pouze neblahým výsledkem dosavadního vývoje postupů státní památkové péče, jejích vnitřních problémů a společensko-ekonomických podmínek pro její činnost. Přitom právě operativní záznam situací, které jsou nejčastěji odhaleny v průběhu stavebních zásahů, má nepochybně pozici co do závažnosti srovnatelnou se záchranným archeologickým výzkumem. Do určité míry dnes provádějí tyto operativní průzkumy pracovníci NPÚ, kteří po zpracování písemných vyjádření (§ 14 památkového zákona) sledují postup stavebních nebo jiných prací. Nové poznatky se s větším či menším úspěchem snaží při realizaci památkového záměru uplatnit s cílem dosáhnout optimálního výsledku akce, avšak poměrně zřídka je také zaznamenávají a odpovídajícím způsobem archivují či jinak zprostředkovávají k dalšímu odbornému a jinému využití. Tato skutečnost zpravidla souvisí s časovou vytížeností uvedených pracovníků, druhem jejich profesního zaměření a mírou osobní zainteresovanosti.

Ještě vzácněji přikročí zpracovatel operativního průzkumu k publikování získaných poznatků v odborném tisku. Nesystémově a spíše výjimečně zatím působí v NPÚ odborní pracovníci, kteří operativní dokumentaci provádějí v rámci své hlavní pracovní náplně. Rozsah, kvalitu a výsledky jejich práce přitom zásadně ovlivňuje několik nepříznivých činitelů: Dosud chyběla jednotná, obecně akceptovaná metodika operativního průzkumu a dokumentace; v oboru se tato činnost téměř nevyžaduje, respektive jí není přikládán odpovídající význam a poskytována dostatečná podpora; neexistuje informační systém, který je nutný pro včasné a efektivní provedení terénního průzkumu; provedené průzkumy nejsou jednotně zpracovávány a archivovány, k archivaci často ani nedochází; chybí systematické využívání a prezentace nálezových zpráv.

Provádění operativních průzkumů a dokumentace je jedním z nejdůležitějších úkolů státní památkové péče. Tato činnost stojí na úrovni ostatních průzkumných a dokumentačních postupů (archeologie, stavebněhistorický průzkum, restaurátorský průzkum), jejichž smysl a přínos je nezpochybnitelný a všeobecně plně respektovaný.

1.5 Možnosti provádění operativního průzkumu a dokumentace (dále OPD)

OPD lze etablovat a provádět pouze za uvědomělé, účinné podpory řídících složek státní památkové péče.

Avšak i za předpokladu systematického přístupu by dnes bylo možné provádět OPD jen u omezeného počtu historických staveb (nálezových situací) a ani do budoucna nelze předpokládat zvládnutí všech stavebních akcí. Velký počet těchto akcí a jejich rychlý průběh (zejména v některých obdobích a místech), stejně jako velmi nepravidelné rozložení v čase a prostoru bude vždy klást enormní nároky na personální a odborné vybavení institucí státní památkové péče a dalších organizací, které by se OPD mohly účastnit. Alespoň výhledově by však památková péče neměla rezignovat na OPD u všech hodnotných historických staveb, na kterých budou prováděny stavební práce, nebo které zanikají a ztrácejí svou vypovídací hodnotu. Vzhledem k mimořádnému významu historických staveb je jedním z významných cílů a úkolů státní památkové péče plošné prosazení postupů OPD v průběhu zásahů do kulturních památek. Porovnání hlavních typů průzkumů a výzkumů svědčí o tom, že postupy OPD jsou z hlediska poměru mezi rozsahem a nákladností akce a hodnotou získaných poznatků mimořádně efektivní.

Dnes je nutné organizovat výběr staveb, které budou v předstihu před zahájením stavební akce a v jejím průběhu zkoumány a dokumentovány, přičemž by ovšem měl být jasný a plně opodstatněný důvod volby každého konkrétního předmětu OPD. Tento řízený výběr je možný pouze za předpokladu včasného získání informace o chystaném, případně již probíhajícím zásahu do historické stavby (event. o nebezpečí jejího zániku), ze kterého vyplývá potřeba provedení OPD. V rámci Národního památkového ústavu je zcela nezbytným předpokladem úspěchu pečlivě organizovaný přenos informací mezi těmi, kteří vědí o aktuální potřebě OPD (zejména jednotliví garanti památkových akcí), a těmi, kteří OPD mají provést (příslušní specialisté, pokud OPD neprovede samotný garant).

Při výběru předmětu OPD působí různé okolnosti, které ve svém souhrnu vypovídají mimo jiné o současném vztahu a respektu společnosti k historickým stavbám, resp. kulturním památkám. Hledisek výběru může být dlouhá řada a jejich hierarchie závisí v konkrétní situaci na různých okolnostech.1) Především je třeba zmínit hlediska památkové hodnoty, umělecké a historické hodnoty, hlediska typologická, hledisko jedinečnosti, hledisko ohrožení památkové hodnoty, hledisko naléhavosti potřeby OPD. Specifikaci hledisek výběru objektu pro OPD je třeba předem důkladně uvážit a následně stručně uvést v nálezové zprávě.

Významu OPD neodpovídá dnešní praxe, kterou je zapotřebí zásadním způsobem změnit. Je nutné docílit požadování a prosazování této činnosti ze strany státní památkové péče a systematické, trvalé provádění podle daných pravidel.

Provádění operativního průzkumu a dokumentace má oporu v památkovém zákoně.

1.6 Uplatnění OPD

Z předešlého vyplývá, že OPD je třeba uplatňovat především při mimořádném, časově limitovaném zpřístupnění běžně nedostupných partií historických staveb. OPD se proto zaměřuje zejména na zásahy do povrchových úprav staveb (při opravách omítek, při statických sondážích, při vkládání kabelů, potrubí či jiných vedení pod omítky či do drážek hloubených do zdiva), na zásahy do konstrukcí staveb (průrazy otvorů, statické sanace, náhrady částí konstrukcí novou strukturou, byt i s využitím staršího materiálu), na demoliční práce (kromě dílčích bouracích prací jde též o likvidaci částí budov), na odstraňování takových částí objektů, jež nemusejí přímo souviset s nosnou stavební konstrukcí (podlahové vrstvy, násypy kleneb, schodiště, rámy výplní otvorů, deštění, podhledy stropů a jiných překrývajících prvků, podobně v některých případech např. odstraňování dlouhodobě instalovaných částí mobiliáře, jako jsou kostelní oltáře, varhany, chórové lavice, kazatelny, vestavěné skříně či sochy, za kterými nebylo dlouhodobě možné obnovovat povrchové úpravy), na specifické sanační zásahy (např. sanace a dílčí rekonstrukce krovů umožňují studium koruny zdiva nebo navazujících částí stavby zakrytých krovem atp.).

Stejně tak je třeba provádět OPD u dlouhodobě neudržovaných, ohrožených staveb, jejichž fyzická podstata a vypovídací hodnota postupně zaniká. Mnoho takovýchto staveb nemá naději na provedení standardního stavebněhistorického průzkumu (nezájem majitele, nedostatek finančních prostředků atp.), a tak zde může OPD sehrát zcela zásadní roli; při postupující destrukci se objevuje množství důležitých informací, které záhy navždy pomíjejí.

Z dalších okolností provádění OPD je možno připomenout změny využití stavebních objektů, jejich dočasné vyklizení atp., součinnost při restaurátorském průzkumu, statickém průzkumu, archeologickém výzkumu2) a možnost uplatnění při jiných typech výzkumů a průzkumů památek či jejich prvků (inventarizace prvků, příprava projektů, specializované výzkumy a soupisy památek).

K terénním průzkumům i ke zpracování nálezových elaborátů OPD se přistupuje se zřetelem k různorodým potřebám využití výsledků, tedy nikoliv výhradně pro praktickou ochranu památek. Výsledky OPD představují nezastupitelný zdroj informací, navazující na tradičně uznávané metody zkoumání, jakými jsou např. standardní stavebněhistorický průzkum, archeologický výzkum, uměleckohistorický rozbor nebo restaurátorský průzkum. V uvedených souvislostech lze také OPD volně řadit k tzv. pomocným vědám historickým. Operativním průzkumem však nelze nahrazovat např. z úsporných důvodů standardní stavebněhistorický průzkum, pokud jsou pro jeho provedení odborné důvody a potřebné podmínky. OPD je souborem činností směřujících k co nejefektivnějšímu a nejrychlejšímu rozpoznání, prozkoumání a zaznamenání nových poznatků o stavbě, respektive její dílčí části (zejména stavební podoba celku a detailů, stavební vývoj). OPD se zpravidla provádí v situacích, kdy jsou tyto informace přístupné jen po velmi krátkou dobu (dílčí opravy, obnovy, rekonstrukce, samovolné destrukce stavby), a hrozí tak akutní nebezpečí z prodlení. Čas je pak jedním z hlavních činitelů, které ovlivňují organizaci práce, postupy, metody, způsoby záznamu atp. Jedním z důležitých cílů OPD je zabránit zničení dosud nepoznaných, skrytých částí stavby a pozůstatků starších stavebních etap, povrchových úprav atd.

1) Např. hodnotné pozůstatky velmi staré památky mohou být ukryty i v organismu zdánlivě bezvýznamné stavby. V poslední době je stále více uznávána hodnota dříve přehlížených stavebních památek z 19. a 20. století i úprav starších staveb, provedených v tomto období. Větší pozornost než doposud je nutné věnovat průzkumu exteriérových i interiérových omítek, nátěrů a výmalby. Při stavebních akcích bývají často likvidovány památkově hodnotné povrchové úpravy a jejich pozůstatky.

2) Partie staveb ukryté pod současnou úrovní terénu je možno sledovat pouze v součinnosti s archeologem, který provede a zdokumentuje příslušnou sondu (např. při zřizování drenážních kanálů za účelem odstranění vlhkosti zdiva atp.). Podobně je tomu se spoluprací při restaurátorském průzkumu omítek a jejich nátěrů, event. maleb.

1.7 Cíle, obsah a určení metodiky OPD

Cílem této metodiky je stanovení správného postupu při průzkumu a dokumentaci historických staveb v rozsahu OPD, a to se zvláštním zřetelem k zaznamenání maximálního množství informací o struktuře, vývoji a památkové hodnotě stavby. Stejně tak je cílem poskytnutí jednotícího vodítka pro tvorbu nálezových zpráv.

Možnosti zpracovatele OPD bývají obvykle časově i jinak omezené, průzkum se často provádí bez zvláštní přípravy (např. během náhodné návštěvy, při místním šetření orgánu státní památkové péče atp.). Proto je třeba mít co nejlépe zažité zásady a pevnou metodickou osnovu, kterými se lze v terénu efektivně řídit.

Škála metod průzkumu památek je velice pestrá a stále se rozšiřuje v souvislosti s vývojem technických nástrojů i v reakci na nově kladené otázky po podstatě kulturního dědictví. Z hlediska využití a porovnatelnosti výsledků z různých oblastí výzkumu a průzkumu je potřebné prosazovat základní jednotnost postupů a obsahového a formálního zpracování dokumentačních elaborátů, v nichž jsou výsledky zaznamenávány. Takové sjednocování je přínosem jak ve sféře výzkumů, kde usnadňuje výměnu informací a přispívá hlubšímu pochopení souvislostí, tak při ochraně památek, neboť napomáhá ke zpřesnění koncepce konzervačních zásahů a kroků k odvrácení případného ohrožení.

Metodika poskytuje charakteristiku základních situací, v nichž se OPD uplatňuje, a doporučuje nejvhodnější pracovní postupy v těchto situacích, mimo jiné s cílem sloužit co nejširšímu okruhu zájemců o provádění této činnosti. Obsahuje proto pouze přehled základních metod typických pro rozsah OPD.3) Autoři metodiky mají na mysli důležitou skutečnost, že s ohledem na množství objektivně potřebné práce v oblasti OPD je třeba usilovat o zaangažování a podporu co největšího množství přiměřeně kvalifikovaných zájemců, působících také mimo dnešní odbornou organizaci státní památkové péče. Vycházejí přitom ze svých dosavadních zkušeností a z poznání, že každý detail zaznamenaný poučeným laikem mívá svou cenu.

Dosažení konsensu zainteresovaných odborníků a zpracovatelů OPD je o to důležitější, že předkládaná metodika je prvním podrobnějším metodickým materiálem státní památkové péče, který specifikuje vhodné postupy při věcně orientovaném sběru a záznamu informací o historických stavbách.

Metodika stanovuje základní kritéria pro operativní průzkumy a dokumentace v terénu a pro způsob zpracování výsledků do podoby analyticko-dokumentačního elaborátu (nálezové zprávy). Metodiku vytvořenou na základě zkušeností a připomínek řady odborníků je třeba pokládat za obecně platný a jednoduše použitelný návod, jehož širší respektování v průzkumové a dokumentační praxi má přispět k základní jednotnosti (standardizaci) provádění a zpracování OPD, ke snadnějšímu a efektivnějšímu následnému studiu a využití nálezových zpráv, jakož i k podnícení systematičtějšího provádění této významné činnosti.

3) Metodika tedy podrobně nevysvětluje postupy, metody a pomůcky, jejichž využití jde zpravidla nad rámec obsahu, smyslu a možností (zejména časových) OPD a týká se spíše specializovaných, časově náročnějších oborů průzkumné a dokumentační činnosti. Vybrané speciální metody dokumentace se v rámci OPD uplatní spíše ojediněle. Půjde zejména o případy, kdy na základě prvotních poznatků z průzkumu dojde k zásadnímu posunu v hodnocení kvality a významu památky či o cestu ke zlepšení vyhlídek na její záchranu.

1.8 Základní pojmy operativního průzkumu a dokumentace

Nálezová situace (NS)

Souhrnné označení předmětu zkoumání OPD, nejčastěji části historické stavby. NS je základním přímým zdrojem informací o dochované hmotné struktuře stavby.

Nález

Jednotlivost NS. Může tedy jít o sledovanou část líce zdiva v místě sejmuté omítky, ale též o architektonický článek či prvek výzdoby stavby, případně i jednotlivý kámen ve zdivu, pokud je z určitých důvodů natolik významný, že jej zpracovatel dokumentace pokládá za svébytnou položku.

Sonda

Případná součást NS, za určitých okolností provedená v rámci OPD. Cílem takovéto sondy je zpravidla průzkum a dokumentace podpovrchových částí stavby, jimž hrozí bezprostřední nebezpečí znehodnocení v průběhu stavebních prací nebo při probíhající destrukci. Sondování do starších omítek atp. je třeba pokládat za krajní postup, nebot při něm dochází k nevratnému zásahu do hmotné podstaty historické stavby (srov. též příloha 5.6).

Prvek

Funkčně a tvarově vymezená část stavby, která se může stát předmětem samostatné akce OPD nebo je zkoumána v širších souvislostech rozsáhlejší akce. Vlastnosti a členitost staveb jsou příliš různorodé, než aby bylo možné systematické členění prvků. Za prvek (případně část) stavby lze pokládat např. stěnu, okenní či dveřní otvor, výplň okenního (dveřního) otvoru, okenní i dveřní křídlo, naproti tomu také mechanismus uzavírání okna (dveří), okenní kličku, štukový obrazec, sochu, nástěnnou malbu atp. Protože jakýkoliv stavební prvek může být zkoumán v širších souvislostech konkrétní akce OPD, musí se vždy jednoznačně definovat jeho poloha a případně i další znaky, které prvek jasně identifikují.

Nálezová zpráva (NZ)

Dokument, který obsahuje věcné informace shromážděné v průběhu OPD, případně také přiměřené interpretace (z hlediska stavební historie, stavu, poškození atp.), v závislosti na podrobnosti zpracování OPD. Obsahová skladba i uspořádání obsahu NZ jsou předmětem samostatné kapitoly této metodiky (srov. též přílohy 5.1 a 5.2). Pojmy OPD se neodlišují od běžné terminologie. Některé jsou však v běžné praxi užívány v rozdílných významech a souvislostech.