K automatizované pasportizaci památkového fondu v souvislosti s přípravou Památkového katalogu

Z Wiki projekty NPÚ
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martin LAZÁK

Tištěná verze článku vyšla v časopisu Zprávy památkové péče, roč. 74, 2014, č. 6, s. 482-489

Obsah

Anotace

Příprava nového obecného softwarového řešení – Památkového katalogu -, která již vstoupila do realizační fáze, byla podnětem i k zhodnocení dosavadního vývoje památkové informatiky a k opětovné specifikaci terminologických a metodologických východisek. Nedílnou součástí řešení Památkového katalogu je i pasportizace. V článku je rozvedeno, co pod tímto pojmem máme v památkové péči rozumět, jak přitom přistupovat k členění památkového fondu a modelování datových struktur a jaký lze očekávat další vývoj v pasportizaci památkového fondu.

Projekt Památkový katalog

Pod výstižným názvem Památkový katalog[1] vstoupilo do dalšího kola, až v roce 2014 úspěšně[2], úsilí souhrnným způsobem přepracovat software a datové zdroje podstatných částí informačního systému památkové péče, počínajícího se od osmdesátých let minulého století. Nové řešení se bude odvíjet od zajištění zákonné povinnosti v kompetenci Národního památkového ústavu – vedení Ústředního seznamu kulturních památek v České republice (ÚSKP)[3], které od roku 1995 přešlo z výhradně listinné podoby do automatizovaného zpracování v systému MonumIS, s využitím možností relačních databází, od roku 2004 i s uplatňováním technologií geografických informačních systémů (GIS). Přibližující se přechod na nový softwarový systém bude náročný ve všech aspektech a pro jeho zvládnutí bude nezbytné přechodové období, ve kterém bude ÚSKP veden dosavadním způsobem[4]. Paralelně s tím bude provozně testován nový systém a školeni jeho uživatelé. Dokončení přechodu bude pak předcházet archivace software a dat, jednorázová migrace dat do nového systému a odstavení dosavadního.

Vedle zmíněného jádra systému, zahrne Památkový katalog buď zcela přepracovávané aplikace, nebo integraci s nadále použitelnými softwarovými produkty, které budou upraveny a zejména budou nově řešeny jejich vazby v Památkovém katalogu[5], včetně případné redistribuce dosud i redundantně vedených zdrojových dat a funkcí (číselníky, adresáře, vkládání entit atp.). Z výše uvedeného je zřejmé, že k tomu není jiné cesty než je uplatnění principu odvozování působností tvorby dat od kompetencí vedení ÚSKP[6]. Funkce pasportizace, rozšiřující evidenční základ ÚSKP, bude možné do Památkového katalogu převést v rozsahu připraveném v rámci systémů MonumIS a MonumNet[7]. Lze však očekávat, že segment památkové informatiky, týkající se pasportizace památkového fondu, bude jedním z hlavních rozvojových potenciálů monumatiky[8] v dalších letech. Realizace celého projektu podle daných podmínek čerpání prostředků Evropské unie z fondu Integrovaného operačního programu[9] musí být provedena za velmi krátkou dobu[10]. Nedovoluje tedy bezprostřední pružné odezvy na dodatečná zjištění z podrobné analýzy dodavatele a zjištěné podněty z pilotního a zkušebního provozu, v programátorské mluvě tedy tzv. vývoj, ladění a údržbu software, jak umožňuje a jak je obvyklé v standardním čtyřletém smluvním období podobných veřejných zakázek realizovaných z domácích zdrojů. O to více je třeba nové produkty památkové informatiky vystavět na pevných základech, tak aby je nebylo třeba v dalších letech z podstaty měnit. Limitujícím faktorem přitom jsou i tradující se přístupy k pořádání informací v praxi institucionalizované památkové péče minulého století. To, že je ještě nyní vyžadováno, aby výstupy i vstupy měly podobu a obsah kartotéčních listů[11], byla dávána přednost „volné tvorbě“ názvů bez řízeného skládání z elementů, byly využívány nejvýše základní možnosti strukturovaného popisu reálného světa[12] atp., by bylo omluvitelné ještě v počátcích „samočinných počítačů“, tj. kolem roku 1970, nyní je to přinejmenším anachronismem. Na druhou stranu: při koncipování informačních systémů je třeba, aby byla nadále zachovávána odborná kontinuita a využívány praxí ověřené výsledky.

Obecná východiska a teoretické základy k pasportizaci památkového fondu

Deskripce kulturního dědictví[13] jednotlivými zájmovými obory se za desetiletí ustálila na principech dvojstupňovitého provádění a rozlišení podle účelové specializace. V památkové péči jsou tyto dva stupně zastupovány dvojicí pojmů evidence a dokumentace. V rámci tradičních státních seznamů kulturních památek a Ústředního seznamu kulturních památek ČR je reprezentují na prvním stupni rejstřík i evidenční listy, druhý stupeň sbírky příloh ústředního seznamu[14].

Úkolem evidence je především nezaměnitelně identifikovat daný předmět památkové ochrany[15], tj. u nemovitých památek především je lokalizovat a vymezit jejich rozsah. Stejně významná je ale lokalizace i u movitých památek in situ a in fondo. U nemovitých a movitých památek se v prvním stupni předpokládá i údajová deskripce a celkový shrnující popis. Do tohoto stupně lze ještě zahrnout i nejrůznější kompendia, buď obecná, zpracovávaná po územích, pro něž se vžil název „soupisy“[16] nebo pro různé výseče z památkového fondu jako sochařská díla[17], omítky[18], varhany…, pro které je užíván pojem „korpusy“[19]. I druhý stupeň má vícero podob a specializací. K jeho provádění byly v minulosti zřizovány i samostatné instituce[20]. Nelze opomenout metodiku a rozsáhlé dílo urbanistických a stavebně historických průzkumů prováděných SÚRPMO[21]. Výsledné elaboráty v mnohém přesahují účel průzkumů, např. obsahují vyhodnocení a doporučení pro využití a úpravy prostor jednotlivých budov, tj. jedná se o speciální pasportizaci sui generis[22]. Za specializovanou plošnou pasportizací s trvalou hodnotou výsledků lze považovat i výstupy úkolů k prostorové identifikaci památkového fondu[23].

Základní členění památkového fondu

Jakékoliv dokumentační zpracování informací by ztrácelo smysl, kdyby nebylo opřeno o „stabilní katastr“ památkového fondu, na jasných pravidlech založené digitální evidenci neboli strukturovaném soupisu a na něj (v prvním stupni) zavěšené soustavě základních informací, dále rozvíjené do podrobností ve druhém stupni, do něhož je nadstavbu pasportizace třeba řadit.

Důležitá je už shoda na souhrnném označení předmětu památkové péče. V současné době lze mít sice tradiční, ale dosud legislativně neukotvený pojem „památkový fond“ již za daný, byl-li inovativně zaveden již v názvu navrženého památkového zákona[24] a dále v něm obsahově vymezen[25]. Úspornější a zároveň daleko přesnější pojem „Seznam památkového fondu“[26] nahrazuje v této předloze dosavadní název „Ústřední seznam kulturních památek ČR“. Pro památkové rezervace a památkové zóny je zaváděno souhrnné označení „památkové území“[27].

Návrh zákona, stejně jako platný zákon, používá hojně rozlišení nemovitých a movitých památek[28]. Zdálo by se, že už není v tom co řešit, bohužel ale stále ještě je. Byť je odlišení nemovitých a movitých věcí ustálené a jasné již staletí a v psaném právu už století dvě[29], v praxi památkové péče, a to až dosud, je to mnohdy pochybující a chybující. Původ této rozkolísanosti můžeme vysledovat do doby vytváření předepsané památkové evidence od roku 1961. Sestavování státních seznamů movitých kulturních památek v krajích bylo zpravidla prováděno s odstupem několika let po seznamech nemovitých[30], a to některé až po 15 letech od účinnosti zákona a vyhlášky[31]. To mělo i vedlejší účinky. Zapisování do rejstříků a evidenčních listů bylo chápáno i jako příležitost blíže popsat části již zapsaných nemovitých památek[32], jako jsou mříže, balustrády, dveře, sochařská díla, kazatelny, zazděné náhrobky apod., přičemž bylo pro zpracovatele podstatné, že bude evidenční soupis úplnější a to, že stavby i jejich vybavení jsou především umělecká díla. Hmotně právní status pak byl brán jako méně podstatný. Výsledkem bylo to, že z celkem 56 tisíc zápisů ve státních seznamech movitých kulturních památek je jich až 20 tisíc nadbytečných nebo měly být uvedeny v rejstřících nemovitých[33], a to podle práva platného tehdy i nyní.

To by ještě nebylo to nejhorší. Díky tradovanému pokřivenému „zvykovému právu“ muselo být vynaloženo velké několikaleté úsilí, než se podařilo přesvědčit příslušné pracovníky, aby připustili, že součástmi nemovitostí mohou být například varhany, ale u zvonů (zakovaných ve stolicích na svých zvonicích) se to zatím nepodařilo[34]. Dalším důsledkem byly zbytné náklady na přípravu a prohlašování památkou toho co již součástí nemovité památky bylo, o zpochybňování jejich památkové ochrany, s dopady do dotační politiky nemluvě.

Jistou „bezradnost“ v tomto směru asi nejlépe ilustruje kauza pamětních desek. Některé z nich v průběhu let[35] „putovaly“ i několikrát mezi státními seznamy movitými a nemovitými. Přitom nejde o nic světoborného. Dříve se k shrnutí toho, co ještě patří k nemovitosti, používal obrat „co je hlínou přimazáno a hřebíkem přibito“[36]. Budeme-li se připravovat na stěhování, nezačneme demontovat záchod, kuchyňskou linku, vanu, strhávat jekor, vysazovat dveře. Nýbrž, svineme koberce, sundáme lustry, obrazy, zrcadla atd. Jde jen o to, abychom si podobně rozumně počínali i ve své praxi.

Důsledné uplatňování pravidel pro členění a hierarchizaci entit je podmínkou nezbytnou a nutnou i pro efektivní provádění pasportizace. Jejich vymezení mají třicetiletou kontinuitu od pokynů pro Generální aktualizaci státních seznamů nemovitých kulturních památek[37]. Tyto pokyny byly vydány Ministerstvem kultury a nikdy nebyly zrušeny. Jejich pravidla, průběžně promítaná do odborných informačních systémů[38], mají tedy vyšší validitu a interní pokyny Národního památkového ústavu by k nim měly přihlížet[39].

Dále uvedené definice zohledňují i pojmový aparát a ustanovení nového občanského zákoníku[40].

Členění movitých památek

Obr. č. 1. Plasy – hodiny, Paříž, konec 18. stol.

Movitá památka (celek)

1) Movitá věc nebo soubor obdobných movitých věcí, vzniklý nebo upravený pro stejnou funkci, tj. i komplet movité věci hlavní s dalšími movitými věcmi, tj. příslušenstvím hlavní věci.

2) Movitá věc nebo soubor obdobných movitých věcí, které jsou jednotlivým archeologickým nálezem.

Část movité památky

1) Oddělená movitá věc, která může být používána případně samostatně, je věcí hlavní nebo příslušenstvím věci hlavní.

2) Souhrn kusů v rámci části movité památky.

3) Část příslušenství movité věci hlavní.

Obr. č. 2. Kaceřov, hmoždíř s paličkou, střední Evropa, 1660

Kus

1) Movitá věc v rámci části movité památky s obdobnou nebo stejnou dílčí funkcí, jejíž funkčnost je zachována i při případném samostatném použití nebo je možné její použití s jiným předmětem.

2) Část příslušenství movité věci hlavní.

Obr. č. 3. Plasy, lékárenské váhy, se 2 lžícemi a sadou 10 závaží, Vídeň, zač. 20. stol.

Uvedená pravidla jsou uplatňována a začleněna do software pro mobiliární fondy zpřístupněných památek [41], tj. pro 95% z celkového počtu movitých památek.

Zarámované předměty se vždy rozdělí na části, např. část obraz a část rám obrazu. Část movité památky se zpravidla dále nedělí. Například u výše zobrazených příkladů jsou to, vedle základní částí movité památky, natahovací klíček hodin nebo palička hmoždíře. Část movité památky se také může skládat z alespoň dvou kusů předmětu, například dvě lžíce uvedených lékárenských vah. Část je tedy v datovém modelu souhrnem kusů. Dalším příkladem dělení na kusy může být sada hracích válečků s hracím strojem, krabice s více kopiemi litografií, lékovky v příruční lékárničce atp.

Pro movité památky mimo okruh mobiliárních fondů jsou dále uvedeny příklady zejména k předmětům z převažujících sakrálních interiérů a mobiliářů. Movitými památkami jsou především volně přenositelné a přenášené předměty, např. knihy, bohoslužebná náčiní a roucha, svícny, přenosné varhanní pozitivy, domácí oltáříky. Dále volně zavěšené předměty, jako např. samostatné závěsné obrazy, věčná světla a lustry. Obecně je to nábytek jako např. křesla, skříně, ale i zpovědnice nebo kostelní lavice, avšak ty jen pokud nejsou zapuštěny nebo pevně zakotveny do podlahy[42].

Pro rozlišení mezi movitostmi a součástmi nemovitostí je rozhodující jejich (trvalý) stav. Např. kachlová kamna, která jsou obecně součástmi nemovitostí, jsou v rozebraném stavu movitostmi. Podobně sochy v lapidáriích, zvony uložené v depozitářích.

Obr. č. 4. Kaceřov, rozebraná kachlová kamna, Německo, 2. pol. 16. stol.

Členění nemovitých památek

Při rozčleňování nemovitého památkového fondu na jednotlivé památky se aplikují následující definice navazující na příslušná ustanovení občanského zákoníku, stavebního a katastrálního zákona a jejich prováděcích vyhlášek:

Nemovitá památka (celek)

1) Stavba se spojitými pozemky, vzniklá nebo upravená pro společnou funkci.

2) Spojité pozemky se vztahem k historické události.

3) Pozemky na nichž leží jedna archeologická lokalita.

Část nemovité památky

1) Budova – prostorově oddělená nebo stavebně navazující, ale provozně nepropojená část stavby, která je stavebním objektem s alespoň jedním podlažím, tj. produktem pozemního stavitelství, spojeným se zemí pevným základem.

2) Ostatní objekt – prostorově oddělená nebo stavebně navazující, ale provozně nepropojená část stavby, která je a) stavebním objektem bez podlaží nebo b) stavebním objektem, který je produktem dopravního nebo inženýrského stavitelství nebo c) uměleckým dílem, a která je spojena se zemí pevným základem.[43]

3) Pozemek – nezastavěná souvislá plocha se společným účelem, na které se mohou případně nacházet i budovy, ostatní objekty a přírodní prvky.

V souladu s obecně závaznými předpisy se za ostatní objekty považují i umělecká díla (zejména sochařská) spojená se zemí pevným základem.

Přírodními prvky jsou míněny zemní plochy a tělesa s přírodním krytem včetně dřevin, zahradních a parkových úprav, dále vodní plochy a toky.

Obr. č. 5. Praha 8, Bohnice, usedlost Vraných, čp. 1, Bohnická 36
Obr č, 6. Katastrální území Bohnice, parcely č. 127, 128

V tomto příkladu jsou budovami: 1 – hlavní budova usedlosti, 2 – špýchar s výměnkem, 3 – stodola; ostatními objekty jsou: 4 – ohradní zeď s vraty (mezi stodolou a hlavní budovou usedlosti), 5 – brána s brankou a přilehlým úsekem ohradní zdi, 6 – ohradní zeď (mezi špýcharem a stodolou) a pozemky: 7 – dvůr, 8 – humna (za stodolou).

Nejčastějšími chybami při členění nemovitých památek do částí jsou:

Výčet částí nepokrývá celý rozsah památky uvnitř svých hranic. Zejména se to týká pozemků obecně a dále objektů považovaných za méně významné (ploty, ohradní zdi…).

Budovy ve skupině se souvisejícím způsobem využití nejsou specifikovány individuálně, ale souhrnným označením, např. "hospodářské budovy".

Prostorově navazující, ale funkčně odlišné a oddělené budovy nejsou identifikovány zvlášť. Stejně tak u navzájem prostorově oddělených ostatních objektů sice funkčně totožných avšak prostorově oddělených (např. úseky ohradní zdi mezi budovami).

Identifikace součástí nemovitých památek

Dále uváděné příklady jsou součástmi nemovitostí, tj. mají být vždy chráněny a evidovány v rámci nemovité památky. Jsou to u církevních staveb např. kazatelny, varhany, zvony, oltáře (včetně oltářních obrazů a sochařské výzdoby), náhrobní desky atp. Součást nemovité památky je tedy třetí úrovní entit a je třeba ji vždy identifikovat vůči druhé úrovni, kterou je část nemovité památky.

Také u jiných nemovitých památek, necírkevních staveb, jsou to všechny součásti sloužící k hlavnímu účelu stavby, tj. např. mlýnská kola a složení, turbíny a generátory elektráren, těžní stroje dolů. Vždy a obecně jsou to nepohyblivé i pohyblivé standardní části staveb jako: podlahy, stropy, obložení stěn, mříže, vrata, dveře a okna nebo i dodatečně připojené součásti, jejichž typickým příkladem jsou pamětní desky a to i např. připevněné na skále.

Případně je možné součásti ještě rozkládat do dílů, tj. do čtvrté úrovně entit. Typickým příkladem této potřeby je např. sochařská výzdoba oltářů nebo skladebné díly varhan.

Obr. č. 7. Příklad z členění památky ve čtyřech úrovních. 1. úroveň = památka, 2. úroveň = budova..., 3. úroveň = součást, 4. úroveň = díl součásti.

Existují funkčně obdobná zařízení, která se odlišují technickým řešením. Typickými představiteli jsou křtitelnice, kde movitostmi jsou (zpravidla lité) křtitelnice volně stojící na podlaze, na rozdíl od zabudovaných do podlahy či zdi, které jsou součástí nemovitosti. Pro sochy je třeba odlišovat volně stojící, tj. movité (na podlaze, na konzole nebo ve výklenku) od integrálních součástí výzdoby nebo oltářů, tj. součástí nemovitosti nebo jejich dílů. Nábytek a další přenosné vybavení místností jsou obecně movitostmi. Obdobnou funkci mohou mít ale součásti nemovitostí, jako jsou např. vestavěné skříně, pevná sedátka ve výklencích nebo zabudovaná v obložení stěn.

Pasportizace a její užití v památkové péči

Širší používání pojmů „pasportizace“ a „pasport“ je u nás od roku 1964 a zejména od sedmdesátých let spojeno se správou bytového fondu[44]. V období sedmdesátých let se správa nemovitého majetku a jeho efektivního využívání začala dynamicky rozvíjet v západních zemích, až do dnešních měřítek[45].

Obsah pojmu pasportizace se postupně ustálil v obecném významu na činnosti směřující k získání komplexního souboru ověřených informací o aktuálním technickém či kvalitativním stavu zájmových objektů. Mezi tyto činnosti patří příprava souboru výchozích dat, sběr informací v podobě fyzické obhlídky, zpracování přehledu (katalogu) pasportizovaných objektů, zpracování aktuální výkresové dokumentace, zanesení výsledků do příslušné databáze, nebo v užším pojetí pouze technickou inventuru stavu sledovaných, spravovaných objektů (např. pasportizace bytového a domovního fondu, zeleně, nemovitostí, veřejného osvětlení, budov – stavební, prostorová a technologická, místních a účelových komunikací, komínů, dopravního značení, hospodářských zvířat, a v neposlední řadě i památek[46]). Výsledkem a výstupem pasportizačního procesu jsou tzv. pasporty, které se dnes archivují zpravidla již jen elektronicky[47]

Při pasportizaci se buď jen převádí již zpracovaná standardní evidence do softwarového nástroje a pouze některé údaje jsou zjišťovány dodatečně při místních šetřeních nebo jde o kompletní zpracování nového formátu pasportu, nové celkového šetření a vytvoření elektronického pasportu v databázové podobě s vazbou na další elektronickou dokumentaci[48].

Projekty pasportizace se mohou týkat stovek i tisíců budov, což je vysoce kapacitně náročné již jen s ohledem na shromáždění dat a dokumentace ze všech dostupných zdrojů. Tato data jsou doplňována o zjištění přímo na místě a zpracovaná dle metodik individuálně vypracovaných pro každý projekt. K jejich sbírání, kontrole a zpracování vč. vizualizace jsou nezbytná sofistikovaná portálová řešení[49].

Aktuální a budoucí možnosti uplatnění pasportizace v Památkovém katalogu

Obr. č. 8. Aktuální datový model před transformací do Památkového katalogu
Obr. č. 9. Příklad z provedené pasportizace. Základní a popisné údaje na úrovni celku památky.
Obr. č. 10. Příklad z provedené pasportizace. Fotografická a grafická dokumentace.
Obr. č. 11. Příklad z provedené pasportizace. Rozdělení památky do částí a její vývojové etapy. Údaje na úrovni části památky.

Ke každému pasportizačnímu projektu je třeba přistupovat individuálně, tak jak se liší rozsahem, zjišťovanými podrobnostmi a účely, pro které je pasportizace prováděna. V památkové péči to platí dvojnásob. Aktivity Národního památkového ústavu v tomto směru se nutně musí zásadně odlišovat pro památky, které má zároveň ve své správě, od pasportizací zaměřených na celé segmenty památkového fondu.

V prvním okruhu půjde vždy nejen o naplnění základních památkářských potřeb, ale i požadavků běžné správy budov a pozemků a jejich všestranného využití. Pro tento úkol, realizovaný od roku 2013, byla vytvořena jak metodická příručka[50], tak vnitřní předpis[51].

Specializovanou pasportizací je i Monitoring stavu nemovitých památek a průběžná aktualizace Seznamu ohrožených nemovitých památek[52] K zpracování průběžných výsledků byl v roce 2013 vytvořen specializovaný software[53], který bude transponován a jeho data migrována do Památkového katalogu.

Základní odborná pasportizace je zahrnuta ve všech zadaných částech Památkového katalogu v konceptech mj. navazujících na strukturaci dat, číselníky[54], algoritmizaci, kontrolní postupy k základům pro pasportizaci od roku 1998. Dále je uveden příslušný základní datový model ve stávajícím software MonumIS, jen na bazální úrovni vazeb databázových tabulek. Příklady praktického užití pasportizace je ilustrován stav, který také bude migrován a transponován do řešení Památkového katalogu a zároveň rozšířen o provázání s jeho dalšími částmi, tj. zejména GIS, MIS a Tritius[55].

Je zřejmé, že v zavádění dalších technologií lze očekávat značný rozvojový potenciál pro pasportizaci obecně a proto se nadále musíme snažit tyto trendy nejen sledovat, ale aktivně je i implementovat.

Již od začátku sedmdesátých let se začala zavádět elektronizace i v projektování staveb a začaly se využívat 2D CAD systémy[56]. Uplatnění digitální 2D stavební dokumentace se v prostředí památkové péče zatím uplatňuje jen sporadicky. Trend poslední dobou navíc směřuje stále více k zhotovování 3D dokumentace. Samozřejmou součástí projektové dokumentace staveb je přepočet do 3D „výkresů“ (zpravidla prostřednictvím nástaveb 2D programů).

Nejlacinějším případem zhotovení informačního modelu budovy (BIM) je jeho pořízení ve fázi projektování a zhotovení. U existujících budov vzniká zaměřením pomocí laserových skenerů a postupnou tvorbou BIM. Zhotovení 3D modelu a 3D pasportizace je doporučováno zejména pro nemovité památky[57]. Již několik let je uplatnění v památkové péči předmětem zájmu komunity GIS a akademické sféry, za naší spoluúčasti[58] a dá se říci, že akceleruje v celosvětovém měřítku[59].

Je jasné, že hromadné užití této technologie je pro její nákladnost a exkluzivitu zatím pro českou památkovou péči spíše hudbou budoucnosti[60]. V menším rozsahu, např. pro všechny zpřístupněné památky ve správě NPÚ, by to však zřejmě bylo zvládnutelné již nyní.

Až překvapivě rychlé rozšiřování a zlevňování po roce 2000 v dnes již běžných digitálních technologiích GIS, GPS, digitální foto a video dokumentace, s daty sdílenými a prezentovaným prostřednictvím internetu, dává naději, že podobný urychlující proces bude pokračovat i v následujících letech. Snad tedy nebude až tak vzdálenou budoucností i pro pasportizaci památkového fondu uplatnění dronů, 3D skenování, 3D dokumentace a dalších technologických vymožeností, které ještě přijdou.

Článek vznikl v rámci výzkumného cíle „Podpora rozvoje Integrovaného informačního systému památkové péče“ financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury na dlouhodobý koncepční rozvoj (DKRVO).

Reference

  1. Pojem „katalog“ v názvu nelze brát zcela doslovně. „Památkový katalog“ je zvolen spíše jako kratší, lépe použitelné označení – například oficiální název projektu z r. 2008 byl „Uplatnění principu Smart Administration v oblasti nakládání s památkovým fondem České republiky (Ústřední seznam kulturních památek jako zvláštní datový systém nad RUIAN v návaznosti na další základní registry veřejné správy)“.
  2. Tato snaha byla započata od roku 2001 prostřednictvím resortních výzkumných úkolů, ale realizovány byly jen k dílčím záměrům. Opakované návrhy k novému řešení jádra informačního systému k vedení ÚSKP a digitalizaci analogové dokumentace nebyly uplatněny a jsou realizovány až nyní. Novou nadějí bylo od r. 2007 vytváření centrálních registrů veřejné správy a možné využití evropských fondů, s předpokladem účinné součinnosti Ministerstva kultury. V roce 2011 bylo zrušeno probíhající zadávací řízení veřejné zakázky vyhlášené NPÚ. Pro veřejnou zakázku vyhlášenou MK v roce 2013 byla vyhlášena vítězná nabídka, ale nakonec musela být zakázka zrušena po odvoláních a pro nemožnost dokončení na konci programového období.
  3. § 7, § 32 zákona č. 20/1987 Sb., ze dne 30. 3. 1987, o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. (http://goo.gl/2yAhtK)
  4. včetně vyrozumívání dotčených subjektů o zápisech do ÚSKP, jak dopisy generovanými z dat, tak hromadným vyrozumíváním prostřednictvím internetu. Podrobněji k tomu, dále k členění a obsahu ÚSKP, viz: Pokyn hlavního konzervátora Národního památkového ústavu pro vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR a souvisejících evidencí památkového fondu ČR z 1. 1. 2003. (https://goo.gl/dDVlTZ)
  5. K porozumění používaných označení se uvádí základní vysvětlení:

    Památkový katalog – označení v širším významu pro celý projekt (plným názvem viz poznámka č. 9), v užším významu jeho jádrové aplikace ve VZ003
    Digitalizace fondů – paralelní projekt k převodu analogových fondů evidence a dokumentace NPÚ do digitální formy
    Portál – nahradí a rozšíří aplikace Intranetu NPÚ, zatím provozované v rámci MonumNet
    IISPP – Integrovaný informační systém památkové péče, název používán od r. 2006
    GIS – (geografický informační systém NPÚ) je referenčním zdrojem dat pro prostorovou identifikaci objektů zájmu památkové péče v ostatních evidencích, vyvíjen od r. 1996
    MIS – (metainformační systém) slouží pro jednotné ukládání, popis a zpřístupnění digitálních nebo digitalizovaných odborných dokumentů, zprovozněn od r. 2007
    Codebook – soustředí správu sdílených číselníků pro ostatní integrované aplikace, používán od r. 2011
    ESB – (enterprise service bus) integrační platforma pro sdílení a výměnu dat mezi jednotlivými systémy IISPP
    Tritius – aplikace určená pro evidenci a katalogizaci knihoven, zaváděna od r. 2011
    ESS – elektronická spisová služba NPÚ, v provozu od r. 2012
    MonumIS – od r. 1996 užíváno jako označení pro sadu databázových aplikací, centrálně zajišťujících zejména vedení ÚSKP v NPÚ
    MonumNet – sada webových aplikací primárně prezentující vybraná data MonumIS, s dalšími editovatelnými aplikacemi odborného charakteru (monitoring stavu, operativní průzkumy a dokumentace…) a dále aplikacemi plnícími úlohu intranetu NPÚ (adresáře, interní dokument…); vyvíjeno od r. 2003.

    Požadavky na všechny uvedené systémy jsou rozvedeny v zadávací dokumentaci souboru veřejných zakázek:
    VZ001 – Zpracování studií proveditelnosti k projektům Památkový katalog a Digitalizace fondů NPÚ
    VZ002 – Administrace zadávacích řízení projektů Památkový katalog a Digitalizace fondů NPÚ
    VZ003 – Návrh, dodávka a implementace aplikace Památkový katalog (http://goo.gl/ZBSVpJ)
    VZ004 – Úpravy geografického informačního systému NPÚ (http://goo.gl/FjIrzy
    VZ005 – Portál a infrastrukturní služby IISPP (http://goo.gl/jPbQgB)
    VZ006 – Zajištění služeb systémové integrace a projektového řízení (http://goo.gl/pmeK0m)
    VZ007 – Dodávka a implementace komponent datového centra
    VZ008 – Dodávka a implementace řešení zálohování
    VZ009 – Úpravy aplikací MIS, Codebook a ESB
    VZ010 – Úpravy aplikace Tritius
    VZ011 – Úpravy ESS
    VZ012 – Databázový software
    VZ013 – Služba administrace a řízení projektu.

  6. Například nelze vnitřní rozčleňování nemovitých památek prováděné v rámci vedení ÚSKP paralelně suplovat prostřednictvím MIS nebo Tritia pomocí funkcí GIS, ale naopak - sdílet pro to data tvořená z ÚSKP, a to i přes všechnu jejich zatímní neúplnost a nedokonalost. Jinak by se vše nadále pohybovalo v kruhu a vršily se další dluhy ve verifikaci dat.
  7. Blíže k tomu viz podrobný popis vývoje, výchozího stavu a převodu v zadávací dokumentaci veřejné zakázky Návrh, dodávka a implementace aplikace Památkový katalog (http://goo.gl/ZBSVpJ).
  8. Jednoslovné označení pro památkovou informatiku vytvořené k této specializaci podobným způsobem jako pojmy pro jiné obory, např.: telematika (http://cs.wikipedia.org/wiki/telematika), geomatika (http://cs.wikipedia.org/wiki/geomatika), mediamatika (http://sk.wikipedia.org/wiki/mediamatika, http://www.mediamatika.sk).
  9. Operační program: CZ.1.06 Integrovaný operační program; prioritní osa: 6.1a Modernizace veřejné správy – Cíl Konvergence; oblast podpory: 6.1.1a Rozvoj informační společnosti ve veřejné správě; výzva: 17 Projekty eGovernmentu; projekt: Památkový katalog (Informační systém evidence památek ve vazbě na RUIAN).
  10. Původní termíny zahájení a ukončení realizace projektu z žádosti byly od 1. 7. 2014 do 30. 10. 2015, tj. za 1 rok a 4 měsíce. Skutečná délka realizace celého projektu je od 10. 11. 2014 do 30. 11. 2015, tj. jenom rok.
  11. Pro příklady není potřeba chodit daleko. Citované přístupy sporadicky pronikly i do nynější zadávací dokumentace Památkového katalogu, do ani ne rok starého zadání aplikace pro monitoring stavu nemovitých památek. „Kartotékové pojetí“ bylo de facto základem Obnovy identifikace nemovitých kulturních památek, Plánů zásad ochrany a řady dalších zadání.
  12. V digitální éře hierarchizovanými soustavami entit promítnutými do datových modelů relačních databází.
  13. Blíže k pojmu kulturní dědictví: LAZÁK, Martin. K předmětu památkové péče v souvislosti s budováním MONUMS-AIS památkové péče. Památky a příroda. 1982, roč. 42, str. 332-343; LAZÁK, Martin. Kulturní dědictví z hlediska systémového, legislativního a terminologického. In: Bulletin vedoucího pracoviště vědeckotechnického rozvoje – sekce památkové péče. Praha : Státní ústav památkové péče, 1991, sv. 7, str. 65-67.
  14. Pokyn hlavního konzervátora Národního památkového ústavu pro vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR a souvisejících evidencí památkového fondu ČR, ze dne 1. 1. 2003. (https://goo.gl/dDVlTZ)
  15. § 3 vyhlášky č. 66/1988 Sb., ze dne 30. 4. 1987, kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. (https://goo.gl/RWBlLM)
  16. Podle monumentální edice „Soupis památek historických a uměleckých v království Českém / Soupis památek historických a uměleckých v Republice československé“, 1897-1937.
  17. Např. NEJEDLÝ, Vratislav. Mariánské, trojiční a další světecké sloupy v českých zemích. Zprávy památkové péče. 2011, roč. 71, str. 332-339.
  18. SVATOŇ, Jaroslav. Příspěvek k dokumentaci středověkých omítek. Zprávy památkové péče. 2009, roč. 69, str. 387-389.
  19. Příklad digitálního korpusu a využití otevřeného software MediaWiki k danému účelu viz Corpus Cranach, (http://goo.gl/3kKZjE). Z domácích projektů např. Korpus barokní nástěnné malby, (http://goo.gl/bJoj04, http://goo.gl/wjjrfL).
  20. Jmenujme nejznámější: 1) Státní fotoměřický ústav byl zřízen v roce 1919, s úkolem pořizování evidence historických a uměleckých památek, zaměřování, fotografování i odlévání památek a budování dokumentačního archivu. V roce 1953 byl včleněn do Státní památkové správy, od roku 1958 dokumentační útvar Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, tj. jeho fondy stále tvoří základ současných sbírek dokumentace. 2) polský Ośrodek Dokumentacji Zabytków vznikl v roce 1962, od roku 2011 je jeho nástupcem Narodowy Instytut Dziedzictwa (http://www.nid.pl).
  21. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, vzniklý v roce 1954 z R-atelieru působícímu od roku 1949 při Stavoprojektu. V rámci SÚRPMO se vytvořil specielní ateliér stavebně historického průzkumu pod vedením Dobroslava Líbala, později Jana Muka. Viz též: LÍBAL, Dobroslav. Stavebně historické průzkumy; Stav poznání urbanistického vývoje a památkového bohatství našich středověkých měst. In: K současným problémům péče o památky. Agentura Kulturní dědictví – Václav Pilz, 1997, str. 17-23.
  22. MACEK, Petr. Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum. 2., dopl. vyd. Praha : Státní ústav památkové péče, 2001. 49 str. (https://goo.gl/eKmnS5).
  23. SVATOŇ, Jaroslav, LAZÁK, Martin, ZEMÁNKOVÁ, Jelena, ADAMCZYK, Jiří, VENYŠ, Ladislav a kol. Konfrontace památkového fondu s územně technickými podmínkami ČSR (výstupy výzkumného úkolu SPEV 909.334.503/07-3). Praha : Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, Terplan, 1989. soubor 278 map, 290 str. SVATOŇ, Jaroslav, SUK, Richard, LÍBAL, Dobroslav, BEČVÁŘ, Ladislav, URBAN, Jaroslav. Zhodnocení a interpretace výstupů výzkumu a vývoje prostorové identifikace památkového fondu ČSR (1970-1990) pro jejich intenzivnější využití v oblastech památkové péče a cestovního ruchu, výstup programového projektu MK ČR (PK99P04OP055). Praha : Státní ústav památkové péče, 1999. 332 str., CD.
  24. Na rozdíl od předchozích má tato předloha památkového zákona zdá se nejlepší šance na přijetí, po řadě předchozích pokusů předkládaných Ministerstvem kultury, od první v květnu roku 1990, v téměř každém volebním období.
  25. „Památkovým fondem je soubor kulturních památek, národních kulturních památek, památkových rezervací, památkových zón, památek místního významu a archeologických nálezů, který…“ In: Návrh zákona o ochraně památkového fondu, stav k 3. 9. 2014. Ministerstvo kultury, (http://goo.gl/IhD28A).
  26. „Seznam památkového fondu je agendový informační systém, který je účelově zaměřeným a soustavně doplňovaným souborem údajů a dalších podkladů stanovených tímto zákonem.“
  27. V dosavadní praxi je užíván termín „památkově chráněné území“, a to v širším pojetí, zahrnujícím také památková ochranná pásma a území s archeologickými nálezy. Byl navržen v roce 1982 a postupně v oboru „zlidověl“. Alternativně s ním byl tehdy nabídnut právě pojem „památkové území“. In: LAZÁK, op. cit. ad 13, str. 333-334.
  28. V platném památkovém zákonu se vyskytují slova nemovitý, nemovitost, movitý a movitost celkem 96x, v novém (rozsáhlejším) textu 155x.
  29. Obecný zákoník občanský č. 946/1811 (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, platný dosud v Rakousku a Lichtenštejnsku) byl v rámci komunistické právní dvouletky nahrazen tzv. středním občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. V něm uvedené pojmy k movitostem a nemovitostem byly převzaty do občanského zákoníku 40/1964 Sb. To znamená, že byly v tomto ohledu určující jak pro první památkový zákon č. 22/1958 Sb., tak druhý č. 20/1987 Sb. Až v závěru působnosti této právní úpravy, a to od 7. 10. 2003, tj. po více jak čtyřiceti letech, začala být zaváděna do praxe památkové evidence přípustnost odchylné památkové ochrany stavby a pozemku, odvozovaná od možnosti jejich odlišného vlastnictví od roku 1950, daná opuštěním zásady stavba následuje osud pozemku (superficies solo cedit). Bohužel místo toho, aby bylo využito restituce tohoto pravidla v nové právní úpravě k elegantnímu opuštění interní anomálie památkově chráněných staveb levitujících nad nechráněnými pozemky, od 1. 1. 2014 promítnuté novelou i do památkového zákona, jsou hledány stále komplikovanější právní konstrukce ji posilující.
  30. HEROUT, Jaroslav. Evidence kulturních památek na přelomu 50. a 60. let 20. století. Vzpomínky doktora Jaroslava Herouta. Zprávy památkové péče. 2008, roč. 68, str. 432-433, (https://goo.gl/7IniQI).
  31. Zákon č. 22/1958 Sb., ze dne 17. 4. 1958, o kulturních památkách. Vyhláška č. 116/1959 Sb., ze dne 9. 6. 1959, o evidenci kulturních památek.
  32. Podle metodických pokynů měl být vyplněn „stručný výčet nejhodnotnějších oltářů, kazatelen, lavic, obrazů atd., a to především tehdy, jestliže tvoří jednotný umělecký celek“ již „v evidenčním listu nemovité kulturní památky“. In: SEDLÁKOVÁ, Dagmar. Evidence kulturních památek padesát let po vydání zákona č. 22/1958 Sb. Zprávy památkové péče. 2008, roč. 68, str. 429, (https://goo.gl/WYiRA1).
  33. Vyhodnocení z dat rejstříků ÚSKP aktuálně vedených v MonumIS.
  34. Proč je tomu právě tak, je již pozapomenuto, ale nadále uplatňováno. Bylo to na základě právního dobrozdání jen pro zvony, sestaveného zjevně bez uplatnění elementární znalosti této matérie.
  35. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.
  36. Tak to stojí ve výměnkářské smlouvě mezi autorovým praprapradědečkem a prapradědečkem ke statku v Roprachticích na Jilemnicku. Obdobné obraty vyskytující se v dobových smlouvách, např. „… věci s domem, hřebem, hlínou, maltou nebo jinak pevně spojené …“, mají zdroj v § 297 obecného zákoníku občanského, jehož znění se nezměnilo po celou dobu platnosti zákoníku v letech 1812-1950: „Rovněž tak patří k nemovitým věcem ty, které byly na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly, jako: domy a jiné budovy se vzduchovým prostorem v kolmé čáře nad nimi; rovněž: nejen vše, co do země je zapuštěno, ve zdi upevněno, přinýtováno a přibito, jako: kotly na vaření piva, na pálení kořalky a zazděné skříně, nýbrž i takové věci, které jsou určeny, aby se jich při nějakém celku stále upotřebovalo: např. u studní okovy, provazy, řetězy, hasící nářadí a podobně.“ Stejně tak to platí pro další paragrafy, týkající se příslušenství věcí, odlišení těch strojů, které nejsou součástmi nemovitostí, hromadných věcí jako úhrnu věcí jednotlivých a dalších ustanovení. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. se v Hlavě IV. k těmto principům vrací.
  37. Pokyny pro generální aktualizaci státního seznamu nemovitých kulturních památek spojenou s prostorovou identifikací a převodem některých údajů na automatizované zpracování v MONUMIS. Praha : Ministerstvo kultury, 1984.
  38. Od roku 1984 kontinuálně v dnešním CastIS a MonumIS.
  39. Např. Metodický pokyn GŘ č. IV/2013, z 10. 8. 2013, k určování rozsahu nemovitých památek a provádění kontroly dat z projektu Obnova identifikace, je takovým předpisem, který by si zasloužil podstatnou revizi.
  40. Zákon č. 89/2012 Sb., ze dne 3. 2. 2012, občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014.
  41. CastIS (http://www.castis.cz)
  42. Zde uvedená rozlišení jsou souladná s ustanoveními Metodického doplňku č. 1. Metodika způsobu evidence vybavení, které je součástí nemovitosti a k dalším otázkám evidence kulturních památek, ze dne 15. 3. 2005, k pokynu cit. ad 14. Výjimkou jsou zvony, blíže k tomu viz v poznámce ad 34.
  43. Protože jde o stejnou materii, musí uvedené pojmy „budova“ a „ostatní objekt“ odpovídat legislativně a normativně stanovené stavební terminologii. V této souvislosti je třeba zmínit pojem „památkový objekt“, který je, jen u nás, tj. nepřeložitelně, používán pro celky skládající se až z desítek objektů. Přinejmenším pracovníci, kteří jsou absolventy fakult stavebních a architektury, by měli vědět, že pokud už by měl být použit pro takovýto účel novotvar, musel by správně znít „památková stavba“. Na Slovensku je termín „pamiatkový objekt“ také používán, ale správně, a to pro jednotlivé části nemovitých památek. Pojem „památkový objekt“ vznikl pozdějším zkracováním názvu „památkový objekt určený ke kulturně výchovnému využití“ používaném od roku 1975 Ministerstvem kultury, např.: Metodické pokyny ministerstva kultury ČSR ze dne 28. 12. 1975, pro vedení evidence movitých kulturních památek v památkových objektech, určených ke kulturně výchovnému využití. SVATOŇOVÁ Jana, NETKOVÁ Jarmila. Vzorový návštěvní řád ministerstva kultury ČSR pro památkové objekty určené ke kulturně výchovnému využití. Památky a příroda. 1984, roč. 44, str. 592.
  44. Z pohledu památkové péče zajímavým aspektem bylo to, že Metodika pro vedení a zpracování pasportů domů a bytů z roku 1971 byla zacílena zejména na stavby, které přicházely v úvahu k modernizaci a na zvýšení hospodárnosti při vynakládání finančních prostředků na opravy bytového fondu. Zabývala se i kritérii výběru bytů a domů určených k likvidaci, s ohledem na značný úbytek bytů daný rozsahem demolic provázejících novou výstavbu, a to včetně historických center měst. Usnesení vlády č. 136 z roku 1970, O opatřeních k postupnému snížení počtu demolic spojených s novou investiční výstavbou, kterým bylo znovu uloženo i vedení a vyhodnocování pasportizace bytového majetku.
  45. Tam se ovšem pro tento proces používá termín „Building Survey“. Na něj navazuje „Facility Management“, pojem obecně užívaný (bez překladu) i u nás. Rozumí se jím systém řízení podpůrných služeb organizace. Jeho přínos má spočívat v úsporách v nákladech vydaných na správu a údržbu nemovitostí a především ve vytváření, správě a řízení lepší pohody prostředí a vyšší kvality služeb, podmínek, které mají vést i ke zvýšení efektivity ve výkonu společností.
  46. Pojem „pasport“ měl být v památkové péči zřejmě poprvé použit v sedmdesátých letech v nakonec neuskutečněném úkolu, tehdy bez využití výpočetní techniky.
  47. ČESELSKÝ, Jan. Pasportizace v kontextu udržitelného managementu obecního domovního a bytového fondu. Ostrava : Vysoká škola báňská, Stavební fakulta, 2011, 54 str. (http://goo.gl/TVJDCj). HEŘMANOVÁ, Eva. Artslexikon. 2012 (http://goo.gl/SfUtkS).
  48. Inspirativním i pro účely památkové péče je projekt Pasportizace budov Masarykovy univerzity. GLOS, Petr, KUČERA, Adam. Smart Campus MU. Prezentace na Stavebních veletrzích. Brno : Masarykova univerzita, Správa Univerzitního kampusu Bohunice, 2013, 27 str. (http://goo.gl/a5eShk). Při pasportizaci prostorů budov je zde užívána identifikace podle dveří, tedy způsob známý od majetkových inventářů ze 16. století.
  49. Nejpoužívanější pro tento účel je software Archibus od stejnojmenné společnosti (http://www.archibus.cz/).
  50. BEZDĚK, Ladislav, BOBEK, Karel, BURŠÍK, Dalibor, JEDLIČKA, Karel. Metodika elektronického pasportu zpřístupněné památky. Praha : Národní památkový ústav, 2011, 88 str. (https://goo.gl/ViGoA6).
  51. Metodický pokyn generální ředitelky č. IV/2013/NPÚ, ke zpracování pasportu památkových objektů, ze dne 1. 8. 2013.
  52. Příkaz generální ředitelky č. VIII/2013/NPÚ/GnŘ, kterým se stanoví závazný postup zaměstnanců NPÚ pro provádění jednotného systému monitoringu stavu nemovitých kulturních památek a průběžné aktualizace seznamu ohrožených památek, ze dne 10. 6. 2013. Metodický pokyn generální ředitelky č. III/2013/NPÚ/GnŘ, kterým se stanoví nový systém monitoringu stavu nemovitých KP, ze dne 10. 6. 2013.
  53. Aplikace Monitoring stavu nemovitých památek v rámci MonumNet, zprovozněna 22. 11. 2013.
  54. Některé mají ještě starší tradici, a sice od roku 1983 – připravené k nemovitým památkám (užívané dosud pro vedení ÚSKP v MonumIS a MonumNet) a od roku 1984 – k základní evidenci mobiliárních fondů (aplikované i nyní v CastIS a MonumIS).
  55. Uvedené části Památkového katalogu, viz poznámka 5.
  56. Nejznámějším představitelem takovéhoto produktu, jehož prostřednictvím se elektronická dokumentace spravuje je až dodnes AutoCAD. Dnešní absolventi stavebních škol už ani jinak projektovat nepotřebují a neumějí.
  57. MATYÁŠ, Petr. BIM, moderní způsob pasportizace a elektronické evidence památky. Prezentace na veletrhu Památky. Praha : di5 architekti a inženýři s.r.o., 2013, 45 str. (http://goo.gl/Xceufw).
  58. Např.: BOBEK, Karel, JEDLIČKA, Karel. 3D data model for purposes of cultural heritage custody. Case study in the state Castle Kozel. Proceedings of III. CIPA Symposium. Praha : Národní památkový ústav, Západočeská univerzita, 2011, 8 str. (http://www.cipa2011.cz). Prostorová evidence kulturního dědictví - případová studie na zámku Kozel. (http://gis.zcu.cz/projekty/Kozel)
  59. Např.: 3D-ARCH'2015, 3D Virtual Reconstruction and Visualization of Complex Architectures. Avila : 2015. (http://www.3d-arch.org). CIPA Newsletter, Issue 04. Paris : International Committee for Documentation of cultural (CIPA), 2014. 9 str. (http://cipa.icomos.org/portfolio-item/newsletter_4)
  60. Ve Velké Británii a skandinávských zemích je užití technologie BIM již povinné pro všechny nové anebo rekonstruované budovy státní a veřejné správy.