Evidence nemovitých památek

Z Wiki projekty NPÚ
Přejít na: navigace, hledání

Terminologický slovník památkové péče > Evidence nemovitých památek

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

Obsah

Definice

Soustavné vedení záznamů o nemovitých památkách (seznam památek).

Historie

Evidenci věcí nemovitých i movitých v kostelích měl podle Kodexu kanonického práva z roku 1917 pořizovat každý duchovní po nástupu do funkce. Až do roku 1949 se soustavná evidence profánních movitých památek nevedla, konzervátorům ministerstva školství a osvěty bylo pouze vydáno doporučení „míti tyto památky v patrnosti“.

Úpravou památkové péče včetně vztahu k církevním památkám měl řešit zákon, který byl navržen do legislativního plánu na 1. pololetí roku 1950, vláda se však zabývala pouze důvodovou zprávou. V této zprávě byly nemovité památky pojmenovány jako „architektonické památky“ a členěny do čtyř skupin: zámky, historicky významná místa, vesnice a objekty určené ke zboření. U demolic (cca 40 000 objektů) bylo navrženo provést alespoň dokumentární zobrazení a případně zaměření.

V roce 1952 vydalo ministerstvo školství, věd a umění Směrnice pro památkovou údržbu, v ní jsou památky rozděleny do skupin, z nichž část byla uskupena do reservací a zapsána do tzv. reservačních knih; součástí směrnice bylo i upozornění, že soupis v reservačních knihách není úplný soupis památek. Současně směrnice přikazovala tehdejším krajským národním výborům založit útvar pro památkovou obnovu a uchovávat povinně následující doklady: evidenční list s daty o budově (číslo pozemkové parcely, číslo knihovní vložky, číslo popisné, odhadní cena, jméno vlastníka, jméno uživatele, snímek katastrální mapy s vyznačením objektu, fotografie starého stavu, stavební výkresy budovy před zásahem, projekt nové úpravy, fotografie během prací a po dokončení díla, popis postupu stavebních prací apod. Zaměření objektu se měla posílat Státnímu fotoměřičskému úřadu v Praze, příslušnému památkovému úřadu, krajskému a okresnímu úřadu.

Systematicky se začala evidence provádět až po přijetí zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách a po přijetí metodických pokynů Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze v letech 1959-1964. Jako první se zapisovaly v roce 1962 památky, které byly prohlášeny za národní kulturní památky, ostatní se zapisovaly po soupisech v terénu.

Památky se do seznamů zapisovaly na základě rozhodnutí odboru školství a kultury příslušného krajského úřadu, po roce 1960 na základě rozhodnutí okresních kulturních komisí. Vedením seznamu byla krajskými výbory pověřena krajská střediska památkové péče a ochrany přírody. V letech 1961-1964 se ustálily tři základní součásti státního seznamu:

  1. kartotéka – složená z volných evidenčních listů s přílohami (tzv. doplňkový list) pořizovaná ve třech vyhotoveních : příslušné krajské středisko státní památkové péče, příslušný odbor školství a kultury okresního národního výboru a Státní ústav památkové péče a ochrany v Praze
  1. rejstřík – vázaná kniha psaná formou stručného seznamu památek se stručnou charakteristikou, památky do rejstříku zapisované se průběžně číslovaly. První zápisy se řadily abecedně podle obcí, další chronologicky
  1. sbírka příloh – byla společná pro seznam movitých i nemovitých památek. V této sbírce se soustřeďovaly všechny dokumentační a průzkumové materiály, například fotografie, nákresy či náčrty, záznamy o opravách, konzervaci či jiných zákrocích; dále procedurální dokumenty, především rozhodnutí o zápisu, vyrozumění vlastníka, hlášení změn apod.

Revize státního seznamu proběhla v letech 1984-1987 na základě prověrky ústředního výboru lidové kontroly o stavu památkové péče v ČSR v roce 1983 pod názvem generální aktualizace, u nemovitých památek byly prověřovány a doplňovány především logické celky v rámci prostředí památky – areály, případně soubory.

Po přijetí zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, byl zaveden nový Ústřední seznam kulturních památek, do něhož byly pojaty předchozí krajské státní seznamy včetně všech součástí, změna nastala jen v číslování, u všech památek bylo před původní číslo krajské řady předřazeno číslo ústředního (jediného) seznamu a číslo krajské řady.

Revize informací byla provedena pod názvem obnova identifikace kulturních nemovitých památek v ČR (tzv. reidentifikace) v letech 2000-2007.

Literatura

  • Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici), 1917, nová verze 1983
  • Směrnice pro památkovou údržbu z 24.3.1952, ministerstvo školství, věd a umění
  • Nesvadbíková, J., Vinter, V., Wirth, Z. : K vývoji památkové péče na území Československa. Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749-1958, Praha 1983
  • Návrh systému právních nástrojů ke komplexnímu zajištění ochrany památkového fondu včetně vazeb na právní řád členských zemí Evropské unie, PK99P04OPP047

Autorka

Dana Novotná, 2014 (uveřejněno 2014-12-05; při citaci uveďte datum ověření)